Musíme se snášet

27. 10. 2022|Posted in: Společnost

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Musíme se snášet

To, že jsme my ÄŒeÅ¡i jiní, než dejme tomu nÄ›jací Asiati, AfriÄani, AmeriÄani a jiní pro nás exotiÄtí lidé, je pro každého naprosto jasná a běžná vÄ›c. To je samozÅ™ejmost, nad kterou se nepozastavujeme. Oni lidé žijí v jiných svÄ›tových konÄinách, proÅ¡li si rozdílným historickým vývojem, mají odliÅ¡né životní podmínky, a tedy ani nemohou být stejní jako my. Těžko tÅ™eba oÄekávat, že bude Äernoch, který stejnÄ› jako vÅ¡ichni jeho pÅ™edkové žije v jednoduché chýši nÄ›kde uprostÅ™ed pustiny, stejnÄ› vzdÄ›laný jako nÄ›kdo z Prahy, a stejnÄ› tak je těžké oÄekávat, že dejme tomu nÄ›kdo z nejvyspÄ›lejších asijských zemí bez brblání akceptuje u nás běžné zpoždÄ›ní vlaku, pokud u nich doma i za zpoždÄ›ní v řádu sekund mnohdy ‚padají hlavy‘.

Každý ÄlovÄ›k je prostÄ› jiný. Ale to nejen v globálním měřítku. Navzájem se lišíme i my ÄŒeÅ¡i jeden od druhého. Kdo je z mÄ›sta, ten vede aspoň trochu jiný život než vesniÄan, vysoce vzdÄ›laný ÄlovÄ›k má jiné priority než ten, kdo tÅ™eba ani nevychodil zvláštní Å¡kolu, muž pohlíží na svÄ›t jinak než žena. Lišíme se i podle toho, jak nás utváří naÅ¡e profese, naší přátelé, rodinné a majetkové pomÄ›ry a tÅ™eba i rasa, o Äemž se u nás sice radÄ›ji nemluví, ale fakt pÅ™esto zůstává faktem.

A co to znamená? PochopitelnÄ› to, že se my lidé navzájem různÄ› snášíme. Vrána k vránÄ› sedá, jak se říká, respektive sytý hladovému nevěří. A tak sice tvoří náš národ jednu více než desetimilionovou spoleÄnost, v níž ale nevychází vÅ¡ichni se vÅ¡emi. Každý si hledá za druhy a partnery ty, s nimiž je mu dobÅ™e, a bez zájmu míjí ty, mezi něž by nedokázal nebo nechtÄ›l zapadnout. Není na tom nic nenormálního. Naopak – je to běžná vÄ›c. A to bychom si mÄ›li vÅ¡ichni bez výjimky uvÄ›domovat.

A co by to pro nás mÄ›lo znamenat? TÅ™eba i to, co se dnes oficiálnÄ› ‚nenosí‘. Že by nikdo nemÄ›l nikoho nutit do vztahů, které mu nejsou po chuti. Pro spoleÄnost je vždy přínosnÄ›jší, když tu spolu nÄ›kteří lidé nekomunikují a i v tÄ›sném kontaktu se ignorují, než když se v nich vnucováním povinného přátelství jenom pÄ›stuje skrytá nenávist. Jež nemusí zůstat navždy skrytá.